Můj příběh

Jmenuji se Martina a jsem maminkou dvou úžasných holčiček, které jsou mi každodenní inspirací a zrcadlem. Právě ony mě dovedly k mému poslání a k objevování mých darů, které mohu předávat dál. Pokud se rozhodnete jít se mnou kousek cesty, ráda vám budu inspirací, rádcem a oporou.

Mé dcery mi ukázaly, jaký jiný může být svět. Naučily mě dívat se na věci z různých úhlů pohledu. Nyní již dané souvislosti chápu a umím je využít. Dříve jsem to tak ale neměla.

Velkou životní změnu pro mě znamenaly nemoci mých dětí. Musela jsem se vyrovnat se svými strachy, přesvědčeními a vzorci, což dělám dodnes. Toužila jsem přesně vědět, jak mohu svým dětem pomoci, a proto jsem začala sama hledat informace.

Chyběla mi osoba, která by mě vyslechla, pochopila a podpořila. Někdo, kdo by mě nasměroval na mou cestu. Chtěla jsem pomáhat svým dětem i sobě s pocitem, že dělám to nejlepší.

Období temna

I přesto, že jsem už měla mnoho načteno o bylinkách a aromaterapii a spoustu toho měla zajeto v praxi, ocitla jsem se v náročném období. Navštěvovala nás jedna nemoc za druhou. Nejvíce mě ubíjelo, že jsem s dětmi musela být stále zavřená doma. Nejdříve nemoc přinesla domů jedna dcerka ze školky, pak ji chytla druhá a nakonec jsem onemocněla i já. Což je pro matku dvou dětí, které potřebují péči, něco, co si nepřeje.

Snažila jsem se léčit děti i sebe, jak nejlépe jsem uměla. Byla jsem vyčerpaná, a proto jsem vyvíjela tlak na manžela, aby nám pomohl. A když se kolotoč nemocí nechtěl zastavit, padala jsem do beznaděje. Už jsem nemohla dál a nevěděla, jak z toho ven. Často jsem si opakovala: "Prosím, ať už to skončí, ať už můžeme normálně fungovat, jezdit na výlety a užívat si života." Stále jsem ale nechápala podstatu problému…"

Při jedné vážné nemoci, kdy domácí léčba nezabírala a nám všem bylo opravdu zle, jsem se vydala na pohotovost. Mladší dceru s vážnějšími problémy ošetřili, což bylo klíčové, protože měla dlouho horečky. Byla jsem na hraně sil. Byla jsem nemocná a zároveň jsem se dlouho starala o nemocné děti. Dostala jsem se do zvláštního stavu, kdy jsem chtěla za každou cenu uzdravit děti, abych si mohla odpočinout. Nemohla jsem usnout. Další dny mi začaly tuhnout nohy, což můj stres ještě prohloubilo. Nemohla jsem se starat o děti ani dělat základní věci. I když byl manžel doma, nepomáhal mi tak, jak jsem potřebovala. V tu chvíli mi došlo, že takto dál nemohu.

Nemoci jsme doléčili. Děti se uzdravily rychle, já pomaleji. Ale zůstal mi obrovský strach o děti, neklid, pocit beznaděje a nepochopení. A začaly nás navštěvovat další nemoci, což byla noční můra. Tehdy jsem si řekla dost a začala jsem hledat pomoc. Vybrala jsem si alternativní terapii a šla na první sezení. Tam jsem zjistila, že největší zátěží byl můj strach o děti. Každou další terapií se můj stav zlepšoval a já si mohla srovnat myšlenky a začít měnit svůj pohled.

Pokud bych toto nezažila, neporozuměla bych nemocem, dětem, sobě ani své cestě tak, jak nyní. Tedy si toho, co se stalo, velmi vážím.

Období sebepoznání

Po těchto zkušenostech jsem se začala hlouběji zaměřovat na sebe, a to pomocí různých terapií a technik. Postupně se odkrývali další souvislosti. Dále jsem se zaměřila na svá traumata. Nyní se sebou pracuji úplně jinak než dříve. Přehršel informací, chaos a tlak mizí.

Toto mé poznání bych ráda předávala těm, kteří to potřebují.

V současnosti studuji Tanečně-pohybovou terapii a budu dokončovat výcvik v Systemických konstelacích a pohybech duše. Také jsem vystudovala "Přírodní medicínu" na škole Celostní a přírodní medicíny Kamaté.